Jen málokterá země v tomto světě si během své historie prošla tolika útrapami jako právě Středoafrická republika. Nekonečná historie občanských válek, politických převratů, nepokojů a neklidu sužuje obyvatele v srdci Afriky, pro které je tak představa vymanění se z bludného kruhu chudoby stále velmi vzdálená. A to navzdory obrovskému přírodnímu bohatství, kterým tato země o rozloze Francie disponuje. Ta nejdůležitější komodita totiž stále chybí – mír. Přetrvávající špatná bezpečnostní situace připravila o domovy více než sto tisíc Středoafričanů, kteří dodnes žijí v uprchlických táborech v jižním Čadu a v Kamerunu, nemluvě o více než 70 000 vnitřně přesídlených osob. A události posledního týdne zvýšily tato čísla o další stovky a tisíce. Středoafrická republika čelí nové, a podle některých názorů jedné z nejhorších humanitárních krizí ve své historii.
…
Čtvrtek, 27.prosince. Napětí v hlavním městě se stupňuje. Důvodem je již dva týdny trvající postup tří (nyní již vlastně čtyř) rebelských skupin napříč Středoafrickou republikou směrem k Bangui. Koalice skupin, která si dala jméno Séléka, spojuje CPJP (la Convention des patriotes pour la justice et la paix), CPSK (Convention Patriotique pour le Salut wa Kodro) a UFDR (l’Union des forces démocratiques pour le rassemblement ). Později (20.prosince) se ke koalici přidala také skupina FDPC. Zejména UFDR a CPJP jsou zodpovědné za nepokoje na severu země, které vypukly po zvolení prezidenta Bozizého do funkce v roce 2003. Krize vyústila v roce 2004 v tři roky trvající ozbrojený konflikt, který měl za následek několik set mrtvých civilistů, přes 200 000 uprchlíků a devastaci již tak chudé ekonomiky severu země. V roce 2007 podepsal Bozizé se zástupci rebelů mírovou dohodu, které měla UFDR zajistit amnestii, status politické strany a integraci členů do armádních složek země.
Začátkem prosince tohoto roku se objevily zprávy o tom, že nejmenované ozbrojené skupiny obsadily několik měst na severu SAR. Vojenská základna ve městě Kabo byla přepadena a obsazena rebely. Kusé informace o celé situaci přicházely se zpožděním a daly tak prostoru k šíření fám a poplašných zpráv. Informační zlom nastal v pondělí 17. prosince, kdy se objevila první oficiální zpráva o vytvoření koalice Séléka. Ta údajně požaduje po prezidentovi, aby začal naplňovat to, co slíbil v mírové dohodě z roku 2007. Dále také vyjádřila rozhořčení nad ekonomickou situací v zemi, která podle nich trpí chudobou zejména kvůli predátorskému způsobu vládnutí prezidenta, jeho rodiny a klanu. Svou sílu prokázala Séléka v průběhu několika příštích dní. Do jejích rukou postupně padala města na severu a severovýchodě země. Pozornost mezinárodních médií upoutalo až zabrání města Bria, jednoho z největších center těžby diamantů v zemi. Následovala města Ippy, Bambari (třetí největší v zemi), Batangafo, Bamingui, Mbrés a Kaga Bandoro. Pozorování průběhu jejich tažení na mapě Středoafrické republiky připomíná šachovou partii. Rebelové postupují ze tří různých směrů, všechny ale míří k nám, do Bangui.
Poslední neoficiální zprávy hovoří o tom, že rebelové jsou již necelých 70 km od hlavního města. Nakolik pravdivé tyto informace jsou, však nikdo neví. A jaký vývoj budou mít události příštích dní už vůbec ne. Prezident Bozizé si brzy uvědomil, že jeho vlastní armádní složky jej před rebely zřejmě příliš neochrání (město Bambari, ve kterém byly přítomny početné armádní jednotky, padlo během jedné hodiny). Požádal proto o pomoc svého věrného přítele, čadského prezidenta Idrise Debyho, jehož vojáci dopomohli Bozizému k moci již v roce 2003. Deby nezklamal ani v tomto případě a 18. prosince vyslal do SARu dvacítku těžce ozbrojených vojenských vozidel. Jejich úloha v celém konfliktu ale není zcela jasná.
Kdo může tedy ještě zastavit postup rebelů na Bangui? A jaké jsou jejich skutečné úmysly? Podle oficiálních prohlášení Séléky není jejich cílem „bitva o Bangui“, ani převzetí moci v zemi. Ale poslední vývoj událostí nasvědčuje přesnému opaku. Zdá se tedy, že čadská armáda je poslední nadějí Bozizého, jelikož z prohlášení francouzského prezidenta Hollanda vyplynulo, že 200 francouzských vojáků přítomných v Bangui nebude nijak zasahovat do vnitřních politických záležitostí SARu. Jejich mise spočívá čistě v ochraně francouzských občanů v zemi (kterých je přibližně 1200), a zájmů Francie. Pasivita bývalého kolonizátora SARu rozhořčila zejména mladé obyvatele Bangui. Ti ve středu napadli francouzskou ambasádu a kancelář Air France a vzkázali „zrádci“, že už o jeho přítomnost v zemi nestojí. Ve městě poté zavládla silně xenofobní a protifrancouzská nálada.
OSN a USA vydaly dnes, ve čtvrtek 27. prosince, prohlášení o evakuaci ze SARu, a to veškerého svého personálu, jehož přítomnost není nezbytně nutná. Stejného dne ráno prezident Bozizé oficiálně požádal „své silnější bratry“, Francii a USA, o vojenskou pomoc. Odpověď však přišla z jiné strany. Ekonomické společenství států střední Afriky oznámilo, že do SARu vyšlou své vojenské jednotky FOMAC, aby pomohli stabilizovat situaci v zemi než dojde k vyjednávání mezi zástupci vlády a rebelů . V zemi se již nachází několik set vojáků FOMACu, kteří tak budou podpořeni zatím neznámým počtem dalších.
Náš dobrovolnický tým opouští Středoafrickou republiku zítra ráno. Do doby, než se situace uklidní, budeme pokračovat v naší práci v sousedním Kamerunu. Doufáme, že se do Bangui budeme moci vrátit co nejdříve. V mysli zůstáváme stále tady, ve Středoafrické republice. Bon courage, Be Afrika!